Pokémoní povídka

» Strašlivě děsivá leč
pokroková óda na velikost světa Pokémonů!


Prolog

Jsem Arnold z Frankfurtu! Jednoho dne jsem se rozhodl. „Stanu se mistem Pokémonů!“ Co k tomu tedy budu potřebovat :
  1. Vykrást banku.
  2. Otravovat nějakýho Semtamťuka
  3. Nakoupit Pokébally
Zahlédl jsem Semtamťuka „Hej profesore?!“ zvolal jsem. „ÓÓÓ“ řekl Semtamťuk „Chtěl bys Pokémona?“ „Ano!“ pravil jsem. „Tak si vyber. Semenonasaka už si jeden vybral a teď tu zbejvají pouze tihle. Mám tu Warblouda což je velboud. Vyvíjí se na Gigablouda a Yottablouda. Silný ohnivě/jedovatý typ.“ „Hm. To zní zajímavě“ pravil jsem. „Pak tady mám Hungárkamiona. To je normál/železný typ. Vpravdě silný! Vyvíjí se na Euromana a Eartiráka! Tak kterého si vybereš Arnolde??“ Těžká volba. „Musím to chvíli promyslet!“ řekl jsem. Semtamťuk se usmál „To víš! Není to snadné takový výběr. Dám ti čas na rozmyšlenou. Ale nepromýšlej dlouho!“ skončil Semtamťuk. Pak ještě dodal „Překrásní netvorové že? Já sám začínal s Mrzomongem ale ty už je nemůžeš znát. Vyhynuli totiž před dávnými dobami.“ a odešel. Vycítil jsem příležitost a ukradl oba dva Pokébally. Vystřelil jsem ze Semtamťukovy laboratoře a vrátil se domů.

KAPITOLA 1

» Výprava

Sešel jsem po schodech a zaslechl jsem služku. „Ty smrade! Kam se to chystáš?!“ Já na to „Do světa chytat Pokémony!“. „To určitě!“ Tak jsem jí poslal uklidit sklep. Mumlala něco o tom jakýmu nevděčníkovi slouží. Aby se za mnou nemohla vydat tak jsem ji zamknul na dva západy.
Vzal jsem bágl a pytel buchet a šel. Šel jsem krajinou polnou za doprovodu zpívajících Drozdomonů a kopajících Diglettů. Když v tu ránu jsem narazil do babky. „ÓÓÓ Panáčku! Ty musíš bejt nadějný kulturista z města!!“ „Ne, ne babi já jsem Lupič z dolů“ To babku jaggku značně poděsilo. Vytřeštila na mě své oči a povídá „Netrop si žerty z poctivý starý babky a rači mi pomoz s dřívím!“ To mě nerozhodilo a pravím „To víte babi že jo. Počkejte tady mám Warblouda. Ten nám s tím pomůže!“ Z Pokéballu vystoupil Warbloud s pronikavě chraplavým hlasem „WHAAAAAAAAAAAARBHLOUDH!“ „ÁÁÁ! Všichni vemte krumpáče a zamordujte toho chuligána! Já bych tě hnala až do ZOO a tam tě zavřela na zámek“ To už mě značně nasralo! Baba jedna! Co si to dovoluje k mýmu Warbloudovi! Za to zaplatí! „Ha! To ste neměla dělat drahá pani. Použij raketomet!“ Z kanónu na Warbloudouvě zádech byly vystřeleny rakety přímo do jejího rypáku. Když zbyl z babky pouze mastnej flek tak jsem šel dále… Na louce jsem zahlédl divný stín. Přiblížil jsem se. Byl to Pokémon Voxerong! „Vox? Vox?“ Cha! Tebe neznám tak vytáhnu Pokédex. „Voxerong - Umělecký Pokémon Na první pohled připomíná sochu vytvořenou sebevražedným umělcem ovšem zdání klame. Ve skutečnosti to je totiž kamenný typ co vrhá sebe sama proti nepříteli! Ve volných chvílích i sám proti zdi.“ Hm co použiju? Mám Warblouda a Hungárkamiona Hm. Zvolil jsem si tedy Warblouda a protože jsem línej něco říkat tak jsem to odbyl pouze s „Vylez!“. „Použij Písečnou bouři!“ Všude je písečná bouře. Voxerong je zcela mimo a nemůže teda útočit. „Teď použij Vodní raketu!“ Voxerongovo písek byl zcela smyt ovšem dostal -70% hp. „Teď ještě Skrytou sílu!“ Což bylo ale příliš. Voxerong zdechnul. „Hajzle jeden! Kdo moh čekat že hned pojdeš! No jo.“ Vytáhl jsem tedy lopatu z baťohu a jal se vykopat díru. Kopal jsem a kopal dokud nebyla díra dost velká. Někdy k ránu jsem byl již hotov. Pak jsem tam narval Voxeronga a zahrabal. „Uf. To byla fuška. Musím se tu někde utábořit. „Hej!“ Otáčím se. „Čau chlape. Vidím že jsi taky trenér! Nedáme zápas?“ Já říkám „Proč ne?“. „Mám teda jen jednoho Pokémona.“ „Klidně.“ „Tak začni!“ pravil jsem. „Volím si Křečkomana!“ Z jeho Pokéballu vylezlo něco co se dá jen těžko popsat v omezeným jazyce Českém. Prostě Kýč. „Hm pěkné. To já si volím Hungárkamiona!“ Na scéně se objevil obrovský tirák ovšem s vysouvacími nohami i rukami. „Křečkomane použij Kousavý útok!“ Křečkoman tedy začal „Hej trenére tak ty si myslíš že se s tím tvým vehiklem na mě zmůžeš?! Cha cha cha!“ Po zkušenostech s babkou v předešlém dni jsem raději vyčkával. Po konci útoku jsem rozkázal „Zajížděcí útok!“ Hungárkamion se vrhl přímo proti Křečkomanovi! „Vyhni se!“ snažil se ho jeho trenér zachránit. Vyšla rána! Pozdě… Z Křečkomana zbyl pouze Pokéball. Při tom pohledu jsem zcela zapoměl na všechny starosti a dosyta jsem se zasmál! „Ty dobytku jeden! Muslíš si snad že mi jenom tak zabiješ Pokémona?!“ řekl onen hoch. „Zavolám svýmu kumpánovi a ten tě zřídí!“ Rozhodl jsem se utéct ale ještě jsem zaslech „Ahoj jsem Brad. Jo Stano hned! Je tady v Achilově lese! Jo a zabil mi Křečkomana.“ Jenže protože Stano kempoval asi dvě stě metrů od nás tak jsem mu neutek. Stano přišel ke mě a řekl „Cože? Taková sračka zamordovala Křečkomona? Na takový vychcánky tu mám svoji věrnou mačetu!“ Mezitím jsem z bundy vytáhl Magnum .379. „Ne, ne Stano!“ pravil jsem „Já sem Arnold z Frankfurtu a nenechám si srát na hlavu rozumíš?!“ a vystřelil jsem 2 náboje do Stana. Stano se zapotácel a chtěl zřejmě ještě něco říci. „AAAchh Ještě see….“ a padl. „Stano? Stano?“ ozývalo se. „Jo! Už jsem ho skolil!“ napodobil jsem Stanův hlas a skočil do křoví. Brad se tedy odvážil přijít. „Hande höch!“ zvolal jsem! Brad se posral strachy a řek „Né! Nezabíjej mě!“. Jenže to by mě musel znát. BUM BUM! Brad padl k zemi. „Cha!“ ozvalo se z mého hrdla „Tak co chlapečku ještě máš ňáký poskoky? Jen mi o nich řekni ať je můžu taky skolit!“ Mezitím již začal slunný den. Rozhodoval jsem se zda-li se půjdu omýt do rybníku Fukušníku či půjdu hned do města.
Omyl jsem si ksicht v rybníku Fukušníku jenže to byla chyba. Najdenou jsem zezelenal a až se voda uklidnila tak spatřil kterak můj odraz na vodní hladině začal vibrovat a pravil „Čau Arnie!“. Byl jsem jak po lobotomii mozku! Můj vlastní odraz na mě promluvil? „Jo čau! Jak je to možný. Vždyť já…“ Najednou mi ze zad vylezla kobra a řekla „Vše co jsi znal již neplatí!“ Pak se odněkud zjevil Čunkoman a zachrochtal „Když byl živ Viktor tak byl vládcem třetí větve na věčném stromě odplaty!“ Následně jsem spatřil Lachtanona co pravil „Máš plexisklo v láku od okurek?! Jestli ne tak ti můžu jedno věnovat!“ „Aha.“ říkám „Ale nechcete vy všichni jít třeba takhle DO PRDELE?!“ Najednou se země stala nebem a nebe zas zemí! Padal jsem padal až k planetě která vypadala jak lidská prdel jen xkrát větší. Tato planeta mě pohltila a vydal jsem tam svoji skvělou Pokémoní povídku. Konec.
» Teď máš TY čtenáři na výběr. Buďto pošleš hrdinného Arnolda : 1) Umýt se od krve do rybíku Fukušníku. V tom případě klikni sem Nebo… 2) Pokračovat do města. (v tom případě čti dále)

KAPITOLA 2

» Město

Znaven po dlouhé cestě jsem se doplahočil do města měst zvaného Lutorov. Tam vidím Jenny kouřit koolky na kapotě auta. Protože trochy té krve jsem se zbavil třením o mechořadí v onom lese tak jsem byl již nenápadný. Přicházím tedy k ní. „Dobrý den nevíte kudy do střediska?“ „Hm… Jo jasně to je tudy.“ „Děkuji“ odpověděl jsem.
Otáčím se a v tu ránu výbuch otřásl ulicí! „Zasraný Voltorbové!“ řekla Jenny a vytáhla Luger. „No ty! Co tam tak čumíš?! Zachraňuj město!“ Nejprve jsem myslel že to říká Jenny jenže to by za ní nesměl být tlustý starosta s hustým knírkem leč písklavým hláskem. „No ty! Dělej něco!!“ řek onen tlusťoch. V tom se roztrhla radnice s ohromujícím výbuchem a ulici zahalila písečná vlna. Byli to Voltorbové! Tak jsem tedy vytáhl Pokéball s Warbloudem. „Použij raketomet!“ Warbloud tedy vystřelil pár raket země-vzduch směrem na smečku Voltorbů. Snažili se vysílat eletrovýboje ovšem pro Warblouda to znamená méně než polechtání. Jejich šéf Electrode si to ovšem nenechal líbit a použil své psychické síly aby si mě přitáhl až k nim! Z dáli jsem jen zaslechnul starostu „Zastřelte ho! Co když z něho vypáčí tajné informace!“. Pomyslel jsem si něco o prdeli ale Electrode mě stále táhl až k jejich sídlu. Dostali mě! Byl jsem v jejich sídle. Následně se ke mě přivalil Electrode a telepeticky navázal rozhovor. „Proč stojíš na straně lidí?! Proč jsi zradil svět Pokémonů?“ řekl Electrode. „No… Možná protože jsem taky člověk?“ „Hovno jsi!“ řekl Electrode „Ty máš pouze lidskou masku!“. Po této větě do místnosti přiletělo jakési zrcadlo. „Tohle.“ pravil Electrode „Tohle je zrcadlo které sestrojil kníže Bangronov což byl navíc kapitán transportní lodi která před miliony let převezla náš druh na třetí planetu!“. Byl jsem ohromen! „Tak kníže Bangronov dopravil Pokémony na zem!!“. „Už to tak bude.“ souhlasil Electrode. „A co se s ním pak stalo?“ zeptal jsem se. „Ach. Kníže Bangronov byl smrtelník jako všichni lidé. Při experimentech se lektvarem nemrtelnosti šel do území kde dnes leží Mexiko sbírat jedovaté byliny.“. „A dál?“ „Jedna z těch bylin se mu však prokousala skrz slabou lidskou kůži. Bylo to strašné! Jakmile jsem dostal depeši od kumpánů co sbírali byliny s ním tak jsem div nezkratoval vzteky. Pak jsem vyslal komando do té oblasti s posláním zničit všechno živé.“ Electrode byl již vysílen takže ukončil příběh. Po nějaké době jsem se zeptal „K čemu je to zrcadlo?“ „Toto je Valkanské zrcadlo a vzniklo za účelem…“ Za jakým účelem vzniklo Valkanské zrcadlo jsem se však nedozvěděl neboť do sídla Voltorbů vletěla Warbloudova raketa. … Probudil jsem se až ve středisku. „Á! Probral se!“ zvolala Joy. V momentě byl v místnosti tlustý starosta v cylindru a pár dalších čumilů. „Vítej člověče! Jmenuješ se Arnold že?“ „Jo.“ „A víš co jsi málem způsobil?! Rozpad města Lutorov! Jak ses jen mohl odvážit se tam vydat!“ „Vždyť mě psychicky přitáhl!“ bránil jsem se. „Víš co je projekt XN-FG79425?“ „Ne.“ Odvětil jsem. „Víš ty vůbec s kým tady vedeme válku?!“ „Nevím.“ zalhal jsem i když jsem to již tušil. „No dobrá, dobrá.“ souhlasil starosta „Vlastně jsem se ti ještě nepředstavil“. Starosta smekl cylindr a prohlásil „Já jsem Edmund X. Rabungrus“. „Jo díky pane já jsem Arnold…“ „My už všechno víme!“ odvětil starosta „Tady máš svůj Pokédex. Jaké štěstí že jej ten výbuch nezničil.“ „Díky.“ S odměnou se příliš nestrkali takže jsem usoudil že mi asi žádnou nedají a další den jsem vyrazil směr město Krutibrkov.

KAPITOLA 3

» Temný les

V hustých lesích za Lutorovem bylo velmi těžké určit směr. „Takže na sever je Krutibrkov, hm…“ mumlal jsem si pro sebe. Šel jsem a šel až padla noc. Utábořil jsem se na louce když v tom se ozvalo hromové „ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ​ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!“ Co to jen může být?! Jenže se to blížilo!
Byl to však Vlkodlak! „ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!“ Vzal jsem tedy nohy na ramena a utíkal. Jenže Vlkodlak mě dostihl! Už jsem viděl jeho černé zuby v tlamě která se mlsně rozevírala. To musí být konec… Najednou přiletěla sekyra a zabodla se do hlavy onoho zmetka! Rozhlédnul jsem se a vidím trpaslíka! „Děkuju člověče!“ řekl jsem. „Neděkuj protože jsem mířil na tebe!“ Viděl jsem jak z kapsy vytahuje dýku a žene se za mnou! Utíkal jsem seč mi síly stačily ale ten trpajzlík nepolevoval. Záchrana! Spatřil jsem jeskyni která téměř nebyla vidět! Takže jsem se tam schoval. Trpaslík proběh kolem a nevšiml si mě. Jenže to jsem přešel z deště rovnou pod okap. „VRRRRRRRRRRRRRRRRR!“ Byl to Medzvědon! Ten pak pravil „Co si to dovoluješ! Tys odhalil mé sniperské doupě! Teď tě musím sežrat!“ Uprchl jsem právě včas abych se vyhnul jeho tlapě která mi chtěla utrhnout hlavu. Prchal jsem ovšem správným směrem protože mě dovedl na hranici lesa. „Uf. Teď se snad konečně vyspím.“ A padl jsem do trávy a spal. Ráno jsem došel do města.

KAPITOLA 4

» Krutibrkov

Na kraji města byla cedule „Kdo má rád vzrušení je zván do klubu Sex club 666“ pod tím byl nápis „Prezident Alfons Gomora vás srdečně zve.“. Dále jsem viděl nápis „Nekrmit!“ u klece s Lidojedomonem kterého zřejmě převáželi do ZOO. Pak jsem se vydal na místní stadion.
Hned u dveří mě přivítal číňan. „Čau. Jsem Braxonord! Trenér Krutibrkovského stadionu!“ řekl „Koho si zvolíš?“. Já na to „Hungárkamiona!“. „Já zase Lidojedomona!“ řek Braxonord! „Použij svírací útok Lidojedomone!“ Lidojedomon se zapotácel. „JEEEEEEEEEEEEEEEED!“ „Že by tvůj Pokémon měl k snídani jed?“ ušklíbl jsem se. „Neser a pokračuj!“ pravil Braxonord. Řekl jsem „Použij zajížděcí útok!“. Braxonord nařídil „Výkop!“ a Lidojedomon se skryl. Pomyslel jsem si „Kde jen může být?!“. „JEEEEEEEED!“ Lidojedomon vyrazil ze země a vyhodil Hungárkamiona do vzduchu! „Ne! Hungárkamione!!“ vyjekl jsem. Rozhodčí již začal „Zdá se že Hungárkamionovi došla nafta! Vítězem je…“ Když v tom se Hungárkamion probral a s hromovým rachotem vyjel na protivníka! Zvolal jsem „Hungárkamione!“. Nastala strašná rána a z Lidojedomona zbyla jen placka „Jo!!“ zvolal jsem. … Poté co jsem zvítězil tak ke mě přistoupil sám trenér Braxonord a pravil „Vidím že jsi udatný trenér Pokémonů!“ Usmál jsem se a Braxonord sáhl do kapsy. „Tady máš Krápníkový odznak!“ „ANO! Dostal jsem odznak!“ užasl jsem! „Jasně člověče. Jestli chceš tak ti dám i AIDS.“ „N…neee!“ zakoktal jsem. „HO HO HO! Dělám si srandu blbče!“ zasmál se Braxonord. „Ne vážně. Jsi nadějnej trenér. Měl bys jít směrem na západ do města Brunhildov.“ „Proč?“ „Protože tam sídlí Maxmilián Vhungrov co taky provozuje stadion.“ „To je ono! Tam se vydám!“ odpověděl jsem. „Nazdar!“ řekl Braxonord a vrátil se do kanclu. Šel jsem tedy pryč ze stadionu kde mě vrátný div nesežral vzteky. „Hej ty!“ řek vrátnej. „Já?!“ „Ty žvanile! Ty si dovoluješ krafat s Braxonordem a přitom je tady fronta dalších zájemců!!“ Nikdo tu nebyl takže se ptám „Kde že jsou?!“ „Kde, kde! Mohli by tu být! A teď se ztrať!“ „TSSSS!“ ozvalo se. „Kdo to?!“ zvolal jsem. „Já jsem Minh le Pinh a prodávám tady Rexomony!“ „Zajímavý! Co to je?“ „To je speciální Pokémon co hlídá majetky a zlodějům trhá maso od kostí!“ „Dobrý! Za kolik?“ „Pro tebe za 666$!“ Na to jsem řekl „To je moc! Co za 400$?“ „500$! Poslední nabídka!“ Na to jsem řekl „450$!“. „Dobrá, dobrá! Dohodnuto.“ Zaplatil jsem teda a šel směr Brunhildov.

KAPITOLA 5

» Prales

Jenže cesta do Brunhildova vedla skrze hustý les neřku-li prales. Řekl jsem „Hm. Co se dá dělat.“ a vydal se do lesa. Šel jsem skrz hustý křoviska a vylezl na strmou skálu ze které bylo dobře viděl na cestu. Vyhoukl tam na mě Hejkal „Čau!“. „Ty mluvíš?!“ strnul jsem. „Co sis myslel? Jasně že mi to kecá! Co tu vůbec pohledáváš?!“
„Jsem trenér Pokémonů a mám namířeno do Brunhildova.“ „CHA CHA CHA! A já jsem Čínskej bůh srandy vole a zavádím tim lesním ještěrkám internet!“ vysmál se mi onen hejkal. „Drž hubu jinak tě vyzvu na zápas!“ „Si vo sobě nějak moc myslíš! Já nejsem žádný monstrum který by ti sloužilo!“ řekl Hejkal. „To sice ne ale stejně tě můžu seřezat!“ Vrhl jsem na něj Pokéball s Hungárkamionem! Jenže protože ty zasraný koule nejsou popsaný tak z toho vyšel Rexomon! „REX REX!“ Ovšem hejkal byl posera a už při pohledu na vzteklýho čokla jakým byl Rexomon prohlásil „Dobře výsosti! Už mlčim!“ a odletěl. Vytáhl jsem tedy Warblouda a Hungárkamiona. „Tak teď se tu utáboříme! Otroci teď vytáhnete stan a postavíte!“ Sedl jsem na kámen a vyčkával. Stalo se. Stan stál a tím pádem tu bylo možno přespat. Ráno mě vzbudilo hejno netopýrů co se dobývali do stanu. „Mrchy nenažraný!“ Vytáhl jsem tedy Pokédex „Wampírung - Netopýří Pokémon“ „Obývá všechny jeskyně v lesích oblasti Transylvánie“ Řekl bych že se musím bránit! Venku mimo stan jsem vytáhl všechny své Pokémony Warblouda, Hungárkamiona i Rexomona Nařídil jsem „Warbloude laser! Hungárkamione výfuky!“. Laserem bylo spáleno mnoho Wampírungů a následně byli otráveni výfukem. „Rexomone ty…“. Nevěděl jsem jaké útoky ovládá Rexomon. „Udělej něco!!“ Rexomon se začal honit za svým ocasem. „Vrr!! REX!“ „Použij náraz Rexomone!“ Rexomon se odpoutal od svýho ocasu a rozběhl se hlavou proti zdi a narazil do skály! „ÚÚÚÚ REX reeeeks!“ „Ty trotle!“ řekl jsem a chtěl ho navrátit do Pokéballu. Když v tom… „WRRRRRRRRRRRRRR​RRRRRRRRRRRRRRRRRRRAÚ! CHRAMST! CHLAMST!“ Objevil se strašlivý netopýr se žlutýma očima a démonickým vzezřením a sežral Rexomona! Vytáhl jsem tedy na něho Pokédex „Wampdrakov - Šéf Netopýřích Pokémonů“ „Dává si začínající trenéry Pokémonů k obědu!“ Hm. To je tedy něco. „Warbloude a Hungárkamione! Zaútočte na toho vampýra! Warbloude raketomet! Hungárkamione plamenomet!“ Warbloud s Hungárkamionem zaútočili! Wampdrakov se bránil s voodoo pannou ve tvaru Warblouda! Jakmile do ní zabodl svůj dráp tak s Warbloud začal svíjet ve smrtelných křečích! „Hungárkamione! Zachraň ho! Zajeď ho!“ Hungárkamion se vrhl na Wampdrakova a odrazil jej o 20 stop vzad! Wampdrakov se nedal a zaútočil s prokletím! Warbloud i Hungárkamion zčernali a zmizela jim oční duhovka. „To ne! Warbloude! Hungárkamione!“ Ovšem byli zcela zmateni. Wampdrakov se již blížil! „Co budu dělat?! Co?“ Když to vypadalo beznadějně tak vzduchem prolítla šipka a zabodla se do Wampdrakova masa. „ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ“ zavyl Wampdrakov a padl k zemi. Přistoupil jsem tedy k němu a sebral onu voodoo pannu. Náhle přiběhl indián co svíral jakousi foukačku. „Jsi živ a zdráv?“ otázal se indián. „Ano.“ odpovědel jsem. „Kdo to byl?“ „Wampdrakov! Je to ničemný démon co ohrožuje náš lid již po staletí!“ Zamyslel jsem se ale indián pokračoval „Vidím že máš voodoo pannu. Dej mi ji.“ Dal jsem mu ji. Indián pronesl zaklínadlo „ABVEX MUDEX KRUMPLEX VODKEX“ a z voodoo panny vytrysklo mnoho krve. Rychle jsem se otočil na Warblouda - koncekonců to byla panna ve tvaru Warblouda - ale byl v pořádku. „Co jsi s tím udělal?“ zeptal jsem se. „Zbavil jsem to magické síly!“ řekl indián. Z padlýho Wampdrakova ze ozvalo tiché „reeeee!“ „To je můj Rexomon!“ řekl jsem. Indián vzal sekeromlat a rozřízl Wampdrakovo tělo. „REX! REX!“ slastně zaštěkal Rexomon. „Vítej zpět!“ řekl jsem mu, ale raději bych byl kdyby zdechnul. „Pojď se mnou do tábora.“ řekl onen Indián. Souhlasil jsem.

KAPITOLA 6

» Kmen Xorkropů

Dorazili jsme do tábora kmene. „Vidíš? Jsme v táboře Xorkropů a já jsem Velké pírko“ „Těší mě. Já jsem Arnold z Frankfurtu.“ Došli jsme až k největší chýši. „Počkej tady. Já přivedu náčelníka.“ Čekal jsem.
Z chýše vylezl vysoký svalnatý muž s dýmkou v ruce a pravil „Já jsem Vinnetou II. Náčelník tohoto kmene!“ „Dobrej.“ „Vidím že máš kolem sebe auru válečníka! Slyšel jsem žes svedl zápas s bájným Wampdrakovem!“ „Ano je to tak!“ odvětil jsem. „Pak jsi prokázal statečnost která je málokdy k vidění!“ Usmál jsem se a náčelník pokračoval. „Jsi jistě ten vyvolený o kterém vyprávěl legendu náš zakladatel Bodré stéblo! Dle legendy se máš stát naším náčelníkem!“ Užasl jsem. „Jsem poctěn!“ odpovědel jsem. Náčelník Vinnetou II. ovšem zaburácel „Myslíš si snad že ti přenechám svoji funkci?! CHA! Nejdřív se utkáme v souboji na život a na smrt!“ Byl jsem zděšen! „Ne. To zase ne. Já jsem vám to nechtěl přebrat.“ řekl jsem ale náčelník byl jako šílený! Vytáhl dvě kopí a pravil „Bij se!“ a jedno mi hodil. „Ne počkejte. To já nechci!“ vymlouval jsem se ale nebylo mi to nic platné! Náčelník mě zahnal do středu tábora a zavyl! „Bojuj o holý život ty prašivý pse!“ Už jsem toho začínal mít dost a vytáhl Warblouda! V táboře se objevil Warbloud a indiáni se rozutekli s bouřlivým „ÁÁÁ! Je to lovec démonů!!“! Zůstal tam jen náčelník. Řekl jsem „Poklekni ty pse!“ a on uposlechl. „Milost! Zde vám předávám mou čelenku! Jste náčelníkem Xorkropů!“ Vylezl jsem Warbloudovi na hrb a pravil „Nech si funkci výměnou za něco k snědku a informaci kde leží Brunhildov!“ Náčelník souhlasil a naložil padlého buvola na druhý Warbloudův hrb. „Brunhildov leží tamtím směrem“ a ukázal směrem do křovisk. „Dobrá tedy“ řekl jsem „nech si ten kmen a hoka hej!“ „HOKA HEJ! Náčelníku Rudý vouse!“ zvolali indiáni! „Mlčte pitomci! Pořád jsem náčelníkem já! Vinnetou II!“ Šel jsem ještě mnoho hodin ale nakonec spatřil město.

KAPITOLA 7

» Brunhildov

Jsem tu! Ve městě Brunhildov! Ještě nikdy mě nenapadlo že existují města tak obřích rozměrů ale oni existují! Z panelových zdí i eternitových střech!
Došel jsem až do místního střediska kde na mě civěl nápis. ZAVŘENO PRO REKONSTRUKCI Takový nápis nevěstí nic dobrého takže jsem postaven před stadion bez vyléčených Pokémonů. Rozhod jsem se zajít do krámu. Po vstupu do obchodu zazněl zvonek na dveřích a objevil se shrbenej dědek a otázal se „Á! Zákazník! Co chceš ty lumpe?! Já tě mám prokouknutýho!“ „Chtěl bych 10 super lektvarů a 5 full healů a…“ ale nestihl jsem to dopovědět protože mě přerušil šéfík… „Chceš s tím snad vyloupit banku?!“ „Ne! To bych si nedovolil!“ odpověděl jsem. Stařík si mě chvíli podezřívavě prohlížel a pak pravil „Máš recht! Bude to 1550$!“ Kurva to je balík pomyslil jsem si ale musím to mít „Tady dědo!“ „Neříkej mi dědo zmetku jeden!“ Raději jsem se tu moc nemotal a vypadl ven. Vyrazil jsem až na stadion! Tam mě uvítala svůdná ženština. „Čau trenére! Chceš vyzvat našeho krále?“ Z toho jsem vydedukoval že mluví o místním trenérovi. „Ano madam jdu za Maxmiliánem Vhungrovem“ „Ale on už se tak nejmenuje! Teď je to MC WONG!“ odpověděla mi. „To je nějaký hip hopper nebo co?“ ušklíb jsem se. „No dovol! MC WONG není žádný trapný hip hopper ale RAPPER! A jestli mu řekneš že je hip hopper tak ti rozbije hubu!“ varovala mě slečna. „Dobrá teda. Je to rapper MC WONG.“ řek jsem. „Uvedu tě. A já si říkám X Angel!“ „Těší mě já jsem Arnold z Frankfurtu!“ Řekla „Ó! Z Frankfurtu! To je skvělé!“ a odešla pro MC WONGa. Čekal jsem u vchodu a po chvíli se objevil dredovaný jamaičan. „Zdravim.“ řekl jsem. „Ty jsi ten Arnold z Frankfurtu co mě chce vyzvat?!“ „No ano.“ „Taková běloba?! Cha! Tak jdem na to!“ To je tedy šmejd ale raději jsem mlčel. „Proti kolika Pokémonům chceš zápasit?“ dal mi na výběr MC WONG. „To je jedno…“ zamumlal jsem. „Když je to jedno tak 6 proti 6!“ řekl MC WONG Pak se ale zamyslel „Ale když použiju všechny tak mi nikdo nebude uklízet apartmá! Ne! Bude to jenom 3 proti 3.“ Proti tomu jsem neprotestoval a nastoupil na zápas. „Začnu s Xeroxem“ řekl MC WONG a tasil Pokéball Na scéně se zjevil strašlivě obludný Pokémon. „Já Warblouda!“ MC WONG pokračoval „Použij svírací útok!“. Xerox sevřel Warblouda a bylo slyšet jen „WHAAAAAAAAAR!“ MC WONG se zachechtal! „Jestli máš problémy už v prvním zápase tak to vzdej!“ Vydal jsem ze sebe jen „Ne! Warbloude! Použij raketomet!“ Warbloud roztrhl sevření mezi ním a Xeroxem. „Použij skrytou sílu Warbloude!“ Warbloud již téměř porazil Xeroxa. „Teď použij laser!“ MC WONG kontroval „Použij slizký útok!“ Xerox olízl Warblouda který je od teď zmaten! „Ne Warbloude! Použij znovu laser!“ Warbloud použil laser a trefil se! Xerox byl poražen! MC WONG navrátil Xeroxe do Pokéballu a řekl „Dobře jsi zápasil. Teď si ale volím Panteruna!“ Toho jsem neznal takže vytahuju Pokédex „Panterun - lstvý Pokémon“ „Svoji kořist loví do pastí stejně mazaně jako lidé!“ Hm. To bude těžký protivník! A Warbloud je stále zmaten slizkým útokem! „Vrať se Warbloude! Volím si Hungárkamiona!“ Na scéně se objevil Hungárkamion! MC WONG řekl „Dobrá volba! Tak teď se nás pokus porazit!“ Nařídil jsem „Plamenomet!“. „Vyhni se tomu!“ řekl MC WONG. „Teď zuřivý útok Panterune!“ „Vyhni se!“ nařídil jsem Hungárkamionovi. Naštěstí se vyhnul. „Teď výfuky!“ Soupeř byl otráven! MC WONG zavyl „NEEE!“ „ZAJEĎ HO!“ nařídil jsem. Hungárkamion přejel Panterusa a zajistil mi vítězství v tomto kole. „Teď si volím Prasodlakomona!“ zvolal MC WONG! Prasodlakomon byl vpravdě démonický prasečí Pokémon! Vytahuji Pokédex. „Prasodlakomon - Svinsky Jedovatý Pokémon“ „Prasodlakomon žije v Ugandských jeskyních.“ „Mnoho pytláků jej loví pro jeho cenné kly.“ „Hm. Hungárkamione! Výfuky!“ Prasodlakovi se nic nestalo! „Jak je to možné!“ řekl jsem. „Cha! Amatére! Prasodlakomone kousavý útok!“ řekl MC WONG. Prasodlakomon zavyl „CHRO! KVÍKVÍKVÍ!“ a vrhl se na mého Hungárkamiona! „Aha!“ napadlo mě „Vyhni se a použij plamenomet!“ Plamenomet zasáhl Prasodlakomona přímo do rypáku! „CO?!“ zařval MC WONG! „Teď ho doraž se zajížděcím útokem!“ nařídil jsem. Hungárkamion přejel Prasodlakomona a zvítězil! Rozhodčí ohlásil „Vítězem je Arnold z Frankfurtu!“ … Porazil jsem i jeho posledního Pokémona jenže pak jsem uslyšel. „Myslíš si žes mě porazil?!“ ohlásil MC WONG. „Ano. Nebo ne?“ odpověděl jsem. „NE! Nejdříve musíš porazit i mě“ pravil MC WONG a strhl ze sebe triko. „Tak pojď!“ řekl jsem a nasadil boxerské rukavice. Střetli jsme se v ukrutném souboji na život a na smrt! Nakonec jsem udeřil naposledy. MC WONG padl k zemi a pravil. „Vyhrál jsi! Předávám ti Molotovový odznak!“ „To mi nestačí!“ řekl jsem. „Co bys ještě chtěl?!“ „Tvoje hrdlo!“ pravil jsem. „NEEEEEEEEEEEEEEEE!“ vyl MC WONG „Tady! Vem si moji portmonku! Je tam 50.000$! Jen mě proboha nezabíjej!“ Usoudil jsem tedy že mu udělím milost. … Jak jsem vyšel ze stadionu tak mě přepadl tým al-Kajdá! „Ne! Pusťte mě!“ „Cha! Ty budeš náš rukojmí! Seberte mu Pokébally!“ nařídil jejich šéf. Bránil jsem se seč jsem mohl ale marně. „Už je v bezvědomí šéfe.“

KAPITOLA 8

» poušť

Probudil jsem se na palubě nákladního letadla s palčivou bolestí na týlu. „Kde to ksakru jsem?!“ Okole mě leželo mnoho klecí kde bylo převáženo mnoho zfetovaných Pokémonů zřejmě za účelem exotické kuchyně. Z dálky se ozvalo „Slyšíš?“ Řekl jsem jen „Slyším! Kdo jsi?“ „Jsem Šárka! Tady jsem! Kdo jsi ty?“ Viděl jsem dívku spoutanou v jedné z klecí.
„Arnold!“ odpověděl jsem. „Taky tě unesli co? Mě vytáhli z města Chalanov. Přímo z cirkusu představ si!“ Ani jsem si to nestih představit když se z jiné místnosti ozval kvílivý zvuk „SNOOOOOOOOOOOOOR!“ „Arnolde! Tam určitě budou porcovat Pokémona!“ řekla Šárka. „Asi ano.“ souhlasil jsem. „Co když to jsou KANIBALOVÉ?!“ strachovala se Šárka. V tom okamžiku se ozval strašlivý zvuk. „VRRRRRR! SNOOOOOOOOOOOOOR!“ Následovalo hrozivé praskání podlahy. Zdá se že Snorlax propadl dnem letadla a začínáme klesat. … Na zemi jsem vylezl z trosek letadla. Po průzkumu okolí bylo zjevné co způsobilo pád. Při porcování Snorlaxe se stalo to že svoji vahou a trhavými pohyby roztrhl trup letadla čímž se do něj dostal vzduch a ztroskotali jsme. Zdá se že všichni terroristi z týmu al-Kajdá byli převálcování nárazem do země případně vypadli z letadla neboť stáli v místnosti se Snorlaxem. O kus dále ležela Šárka. „Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se. „Jo! Žiju.“ odvětila „Ale asi mám zlomenou nohu!“ „Ale jinak jsi v pořádku?“ „Je mi strašně zle!“ odpověděla Šárka a poblila se. „Ale teď už jsi v pořádku?! Musíme ujistit čtenáře že jsi v pořádku!“ naléhal jsem. „Ano. Už to jde.“ odvětila Šárka. „Tak vstaň. Musíme jít!“ „AAAAAAAAAA!“ ozvalo se za mými zády takže jsem se otočil. Byl to Fakír! „Vy nevěřící psi! Já vás naporcuju na sekanou!“ To jsem si nenechal líbit takže jsem vytasil Warblouda. „WHAAAAAAAAR!“ zvolal Warbloud a zašlápl dotěrného Fakíra. „NEEEEEEEEEEEEEEE…“ zařval Fakír a nastalo ticho. Z dotěrného Fakíra nezbylo nic než jen mastnej flek. „Teda Arnolde. Nevěděla jsem že jsi takový vrahoun.“ pravila Šárka. „No já taky ne,“ odpověděl jsem „ale musíme odsud zmizet.“ Naskočill jsme se Šárkou na hrby Warblouda a jeli směr sever. » Naši hrdinové se po několika dnech dostali až do deštných pralesů. Tam potkali A.L.Lidoopožrouta. „Pane A.L.Lidoopožroute…“ začal jsem „Říkej mi Albusi.“ odvětil chlapík. „Ano… Tedy Albusi můžeš nás dovést do civilizace?“ „Jistě,“ řekl A.L.L. „ale musíte pro mě něco vykonat. Vidíte tamtu horu?“ Pokynuli jsme hlavou jako že vidíme. „Tak na této hoře se skrývá bájný Pokémon Beelzebub. Toho mi chyťte a odvezu vás kamkoli budete chtít!“ „Dobrá tedy.“ souhlasil jsem. „Arnolde! To je šílenství!“ řekla Šárka „Co když nás sežere nebo s náma provede něco horšího!!“. „Nic se nám nestane!“ pravil jsem. Přišli jsme k hoře a spatřili díru ve velké výšce! „Á! To snad ne! Přece tam nepůjdem Arnolde!“ „Jdeme!“ usoudil jsem. Vyšli jsme nahoru do ústí hory. „Jdem dovnitř!“ Vstoupili jsme do pekelných hlubin kde byl dlouhý tunel na jehož konci sídlil… „Beelzebub!“ zajíkla se Šárka. „V klidu Šárko. Já to vyřídím.“ Přistoupil jsem k Beelzebubovi a pravil. „Beelzebube vzdej se! Vyzývám tě na zápas! Budeš zničen!“ „MUAHAHAHA!“ chechtal se Beelzebub „Kdo to říká?!“ Řekl jsem „Já Arnold z Frankfurtu!“ a vytáhl všechny své věrné Pokémony. „CHA!“ řekl Beelzebub „Teď tě zničím!“ Kde se vzal tu se vzal. Najednou přišel mocný Tyranosralov a pravil „Mám s tebou nevyřízený účty Beelzebube!“ „Tak pojď!“ řekl Beelzebub! A ti dva se jali zničit navzájem. „Je to dobré! Utečme!“ řekl jsem Šárce. Utekli jsme tedy před vchod do hory a za sebou slýchali zvuky velkého souboje mezi oněmi giganty. » Tento velkolepý příběh neobsahuje narativní dějovou strukturu takže se přesuňme do minulosti Do dob v kterých se Arnold ještě válel na Frankfurtských střechách. Vlezl jsem do výtahu a zmáčkl 37e což byla nejvyšší stanice na střeše. Vystoupil jsem a spatřil mého kumpána Ivana „Čau Arnolde!“ křičel Ivan „Mám tady nějaký cihly. Můžem je házet dolů po autech.“ Odvětil jsem „Jasně čeče! Tak jdem na to!“ Házeli jsme tedy nějaký ty cihly a působili zmatek. Až nás to přestalo bavit tak Ivan vytáhl cigára a nabídl mi. Kouřili jsme kouřili když v tom přiletěla prapodivná obluda. Byl to Tyranosralov! Zděsili jsme se a utíkali k výtahu! Tam na nás ovšem čekala Tyranosralova noha! Ten dobytek zablokoval únikovou cestu! Řekl „Hledám lidské otroky!“ a vydal ze sebe táhlý skřek. Zacpal jsem si uši ale Ivan vyvalil oční bulvy a natáhl ruce směrem k Tyranosralovi. Omdlel jsem. Po probuzení jsem měl oblečení plné azbestu a prachu. Jenže! Ivana unesli! » Nyní se navraťme do přítomnosti. Do souboje Beelzebuba a Tyranosrala. „Zničím tě!“ zvolal Beelzebub a vypálil pekelný plamenomet na Tyranosrala! „Cha! Zlikviduju tě!“ zavyl Tyranosralus a zakousl se do Beelzebuba! Hora se stále otřásala vibracemi z legendárního souboje dvou démonů. „To není dobré.“ řekl jsem „Pojď musíme slézt dolů!“ „Já se bojím…“ zavyla roztřesená Šárka. „Neboj se a vlez mi laskavě na záda.“ Šárka mi tedy vlezla na záda. Pomalu jsme tedy postupovali dolů… Tyranosralus ležel poražen na zemi a Beelzebub k němu přistoupil. „Cha! Co řekneš teď Tyrane?!“ pravil Beelzebub. „Já se vrátím!“ zvolal Tyranosralus. „Nevrátíš!“ pravil Beelzebub a rozšlápl Tyranosralovo vysílené tělo. Beelzebub se zasmál „Cha! Tak teď máš po čem jsi toužil!“ a odešel. Z ostatků Beelzebuba vystoupala živá bytost. Byl to Ivan! Ivan v tomto příběhu sehraje ještě důležitou roli! Sešli jsme dolů pod horu. „Vypadá to že už se nebojuje.“ řekl jsem. „Můžeš slézt!“ Šárka slezla a řekla „Uf. To mi spad kámen ze srdce. Ale co bude s naším převozem??“ „Budeme muset jet na Warbloudovi.“ Vytáhl jsem tedy Warblouda a jeli směr divočina. » Jestliže bude Mars v konjunkci se Saturnem a zároveň při tom nastane zatmění mého mozku tak tehdy vydám další episodu…